CENTREPEACE spolupořádal letní školu Energetická politika a bezpečnost EU

Málokteré téma se dnes dotýká jádra evropské bezpečnosti tak bezprostředně jako energetika. Odkud pochází elektřina, kdo ovládá plynovody, co se stane s celým kontinentem, když se dosud spolehlivý dodavatel obrátí proti němu. To už nejsou abstraktní politické hádanky, ale každodenní politická realita. Během dvou intenzivních červencových týdnů zvala letní škola Energetická politika a bezpečnost EU studenty k tomu, aby se s touto realitou seznámili do hloubky a promýšleli ji společně s těmi, kdo ji studují a spoluutvářejí.

Program se konal v Centru zahraniční spolupráce Masarykovy univerzity a mezi jeho spolupořadatele patřil projekt CENTREPEACE. Setkala se na něm mezinárodní skupina studentů na ranních blocích, které svižně přecházely od základů až k aktuálním otázkám oboru. Kurikulum nepředpokládalo žádné technické znalosti, ale zároveň se nevyhýbalo složitosti.

První týden položil základy. Jan Osička začal zdánlivě jednoduchou otázkou, kdo vlastně tvoří energetickou politiku EU a jakým způsobem. Poté provedl účastníky spletitým prostředím energetické transformace, trhů s elektřinou a výzev dekarbonizace. Teorie se proměnila v praxi během simulační hry obchodování s elektřinou, kde si studenti na vlastní kůži vyzkoušeli, jak se trhy chovají, když se jim mění půda pod nohama. Václav Bartuška, čerpající ze své zkušenosti energetického diplomata, pak ostře zaostřil pozornost na sázky ve hře přednáškou o energetické bezpečnosti za války.

Odtud se program obrátil ke zlomovým liniím nedávné minulosti i současnosti. Tomáš Vlček rozebral evropskou energetickou krizi,  její příčiny, projevy i hledání řešení a zmapoval vzorce dodávek ropy a jaderného paliva, které určují specifickou zranitelnost střední a východní Evropy. Lukáš Lehotský se věnoval dlouhé cestě odklonu od uhlí a místnímu odporu, který ji tak často provází, připomínce, že energetické transformace se neodehrávají jen na ministerstvech, ale i v obcích, které žijí vedle příslušné infrastruktury. Martin Jirušek týden uzavřel zasazením celého obrazu do kontextu regionu střední a východní Evropy a východní dimenze evropské energetické politiky.

Druhý týden rozšířil pohled směrem k Rusku a k nelehkým otázkám, kterým kvůli němu Evropa musela čelit. Hostující badatel Veli-Pekka Tynkkynen vedl důkladné zkoumání toho, jak se Evropa v Rusku spletla, a sledoval, jak se energetika a infrastruktura proměnily z okrajové geopolitiky v nástroje nátlaku, a ptal se, jak by mohla vypadat skutečně transformativní strategie EU vůči Rusku. Katri Pynnöniemi pak navázala pronikavým rozborem války a bezpečnosti v ruské strategii, který vyvrcholil otázkou, jež už nepůsobí hypoteticky: je Rusko ve válce s Evropou? Lenka Martínková, která program po celou dobu koordinovala, přinesla do zorného pole Blízký východ a jeho trvalou váhu v energetické bezpečnosti EU.

Škola skončila tak, jak by dobré školy končit měly a slovo dostali studenti. Poslední den patřil jejich vlastním prezentacím projektů a závěrečné diskusi, přičemž účastníci z Missouri State přidali americký pohled na energetickou bezpečnost a doplnili tak transatlantickou výměnu. Dva týdny přednášek se proměnily ve sdílený rozhovor napříč hranicemi i generacemi badatelů.

Pro CENTREPEACE spadá spolupořádání této letní školy přímo do poslání projektu: posilovat výzkumné kapacity ve střední a východní Evropě a vytvářet prostor, kde lze sdílet, prověřovat a předávat expertízu o bezpečnosti regionu. Energetika je dnes oblastí, kde se nejviditelněji střetávají geopolitika, ekonomika a životní prostředí a pomáhat další generaci badatelů o tomto střetu jasně přemýšlet je přesně ten druh práce, kvůli němuž projekt existuje.